Hodnocení uplynulé soutěžní sezóny dorostenců

Koncem března, přesněji 28.3.2010, se dorostenci rozloučili se svou soutěžní sezónou 2009/2010. V mnoha věcech byla tato sezóna naprosto přelomová, zaslouží si proto krátké závěrečné trenérské hodnocení.

Kategorie dorostenců se začala, i když nepřímo, formovat na turnaji Hummel Open Games v Brně 2009 [článek]. Tým starších žáků doplněný o některé juniory vyrazil na první letní mládežnický turnaj v historii klubu. I když jsme nakonec skončili na bramborové příčce a nezískali žádné medaile, domů jsme dovezli to nejdůležitější - dobrý pocit, další motivaci a skvělé týmové zážitky z Brna.

Na poslední chvíli se vedení klubu podařilo změnit přihlášky do soutěží a místo juniorky přihlásit dorostenecký tým a s odstupem času mohu toto rozhodnutí hodnotit jako zásadně-pozitivní.

Díky motivaci z Brna přistoupili hráči k letní přípravě zodpovědně a to se také hned projevilo. Vzpomeňme na vítězná přátelská utkání dorostenců, první s FBC Uničov [článek] a další s muži TJ Postřelmov [článek].

První soutěžní turnaj, kterému již nikdo neřekne jinak než "ta Ostrava", nezačal pro naše barvy nejlépe, V prvním zápase jsme smolně prohráli s Uničovem, v druhém se však ukázala síla týmu mohelnických kluků, kdy dobrým výkonem zdolali ex-prvoligové FBS Olomouc. Dorostenci tak odjeli z Ostravy se vztyčenou hlavou [článek] a dlouhá cesta domů se tak odehrávala v pohodovém duchu.

Další turnaj byl zásadní pro další vývoj týmu. Dorost vyšel v Uničově naprázdno [článek], smůla i neschopnost zároveň. V zápase se Šumperkem se ošklivě zranil brankář Němi, což kluky velmi poznamenalo. Co myslím pod tou "neschopností" jistě každý zasvěcený ví. Výsledkem každopádně byl nulový bodový zisk a v té době si asi nikdo netroufl hádat, že závěr sezóny bude jiný.

Na třetím turnaji v Prostějově dorostenci ukázali, že umí a 2x vyhráli [článek]. Začala takzvaná "Palličova éra", když zdolali K2 Prostějov a hranické orly. Následovalo celkem 11 vyhraných zápasů v řadě, na které má lví podíl právě zmíněný brankář Palla. Tým se dal dohromady, věřil si a hlavně věřil svému brankáři.

Domácí turnaj v Litovli přinesl z naší strany florbal ve stylu "Chcete 6bodů? ... Hmm, tak proč ne, ale nepředřem se..." [článek], kdy Mohelnice začala hrát svůj florbal a bojovat až tehdy, když byla v úzkých. Na Tigers Porubu a poslední Playmakery to ale stačilo. Na tomto turnaji si svoji premiéru i derniéru zároveň odbyl Marek Vyplašil.

Nevyzpytatelná guma na olomoucké Rooseveltově pak přinesla potřetí v řadě plný bodový zisk [článek], odvetu s Uničovem jsme zvládli na jedničku a Hranice obrali o body celkem 6-gólovým rozdílem.

Po novém roce čekal mohelnický dorost nejtěžší turnaj sezóny [článek] - soupeřem nám byl lídr tabulky Škorpioni z Poruby a také kvalitní celek Přerova. Trenér dorostu na tento turnaj uháněl přímo ze zápasů A-týmu v Hranicích, nicméně díky podpoře Policie ČR (nikde nebyla) a uničovského trenéra (díky Leoši ;-), dojel současně s úvodním hvizdem prvního utkání. Oba zápasy přinesly tuhé boje a obléhání naší brány až do poslední sirény. Oba jsme sice těsně, ale přece jen zvládli v poměru 3:2. To už začaly myšlenky na medailové umístění nabírat na intenzitě.

V přestávce jarních prázdnin jsme si odskočili do Svitav na přáteláček s místními juniory. V prodloužení Mohelnice nakonec dovedla výsledek do vítězného konce [článek], nicméně mnohem důležitější byly zkušenosti získané v souboji s velmi technickým a herně zdatným týmem.

Druhý domácí turnaj kluci viděli věci nevídané, a upřímně bylo by asi lepší, kdyby tak tragický výkon rozhodčích už nikdy nezažili. Ale v souladu s naším heslem "starejme se o sebe a ne o rozhodčí" se dá konstatovat, že zápas s K2 mohelničtí borci zvládli o uši, na Asper jsme vyzráli pro změnu po taktické stránce [článek].

Na předposledním turnaji soutěže Mohelnice se smůlou nezvládla přímý souboj o první místo se Škorpiony [článek], výhra s Prostějovskými Playmakery dávala ale ještě aspoň teoretickou naději na první místo. Kluci makali, ale v zápase s Porubou se k nim otočilo štěstí zády. Poruba si hrála, co potřebovala a my jsme na to prostě nenašli protijed.

Poslední ligový výlet sezóny až do dalekých Hranic, přinesl povinné tři body s Tigers Poruba a jistotu druhého místa, ale také už hodně diskutovanou negativní věc. Nadpis článku mluví za vše: "Tragický výkon v posledním zápase sezóny zastínil skvělé druhé místo v soutěži" [článek]. Hořkost z posledního zápasu ale postupně vyprchala a nyní přichází nadšení z druhého místa v soutěži, jenž je vzhledem ke kvalitě a počtu soupeřů v lize neuvěřitelné.

Závěrem bych chtěl klukům vyjádřit uznání za to, co v této sezóně dokázali. Chtěl bych jim říci, že aniž by si to sami uvědomovali, není důležité, že jsme získali nějaký pohár, ale to, co tento pohár představuje. Vzpomeňte si na hodiny dřiny na trénincích, vzpomeňte na radost i zklamání, které nám zápasy v lize přinesly. Je to jako v životě, člověk se musí umět se vším poprat a vzít si z toho to dobré ve smyslu hesla "všechno zlé je pro něco dobré". Druhý turnaj byl zásadní a jestli v negativním nebo pozitivním smyslu se ani nedá říct.

Pozitivem rozhodně je, že jsme celou sezónu zvládli v 10 lidech - Palla, Nitsche, Zatloukal, Flášar, Vařeka, Petruška, Kukrle, Šmíd, Míchal a Nejezchleba - ti všichni za celou sezónu hodně florbalově vyrostli a získali toho víc, než si sami možná uvědomují.

Závěrem bych podotknul jednu věc. Dle mého názoru není trenér dobrý nebo špatný, ale vždycky takový, jaké má hráče. Bylo mi ctí tuto sezónu vést tým dorostu FBC Mohelnice.... Arte et Marte :-)